Studenti fakulty architektury brněnské VUT a floridské mezinárodní univerzity v Miami pod vedením Jiřího Vítka a Erica Goldemberga teoreticky zkoumali a prostřednictvím nástrojů soudobého digitálního navrhování interpretovali architektonický prostor Miese van der Rohe na příkladu jeho brněnské vily.
Jejich interpretace je zaměřena na porozumění pulzace prostoru Miesovy architektury a následné zhmotňování neviditelného a nepolapitelného fenoménu do architektonických proto-objektů. Vzniká tak nová sféra a interface mezi starým a novým, díky kterému lze překlenout inovátorské myšlení počátku dvacátého století a současnost. V rámci digitálního designu jsou využita data získaná přímo z rozměrů a koncepce prostoru vily Tugendhat. Ta jsou abstrahována, orchestrována a aplikována do digitálního programu, pomocí kterého mohou vznikat zcela nové struktury a formy.
Metody digitálního navrhování jsou inspirované biologií, evolucí, fyzikou, kognitivní vědou, sociologií, ale i uměním. Výsledky jsou nové radikální estetické, architektonické objekty. Inspirace v tkacích a spřádacích strojích charakteristických pro Brno první republiky se otiskuje v návrzích a transformuje objekty do hudebních nástrojů.
Kromě výstavy modelů biomorfních objektů vytištěných na 3D tiskárně byl vytvořen i použitelný zahradní sedací nábytek v reálné velikosti, vzniklý na bázi Miesova architektonického jazyka.
Autorky konceptu a produkce výstav: Barbora Benčíková, Ludmila Haasová, Neli Hejkalová, Lucie Valdhansová (Studijní a dokumentační centrum vily Tugendhat)
Kurátorka: Neli Hejkalová
Grafické zpracování: Atelier Zidlicky
Fotograf projektu: Mizuki Nakeshu
instagram.com/moznosti_interpretace
Projekt je realizován s finanční podporou Ministerstva kultury ČR.
