Monografie Mies v Brně. Vila Tugendhat / Mies in Brno. The Tugendhat House je první obsáhlou prací o historii této proslulé ikony světové moderní architektury, a to od jejího vzniku až po obnovu a restauraci v letech 2010–2012. Vyšla na sklonku roku 2012 jako první publikace z ediční řady Studijního a dokumentačního centra ve vile Tugendhat (SDC-VT); v červenci 2013 pak jako druhá v edici SDC-VT vyšla publikace v anglické mutaci. Představuje nejen známá fakta o stavbě, ale i řadu nových poznatků, které doposud nebyly publikovány. Svým titulem volně navazuje na velkorysé publikační projekty mapující dílo Ludwiga Miese van der Rohe v USA a v Německu (Mies in Amerika a Mies in Berlin). Publikace je členěna do čtyř hlavních kapitol.
V první kapitole, nazvané GENEZE STAVBY, je v textu nazvaném Nové Brno nastíněn stavební kontext situace města Brna od poloviny 19. století, kdy se začalo budovat moderní Brno, až do roku 1930, kdy zde v polovině slavné meziválečné éry vznikla vila Tugendhat. Text Mies v Brně – vila Tugendhat seznamuje čtenáře s rodinami Löw-Beerových a Tugendhatových a prostřednictvím citací z přednášky paní Grety a dalších pramenů přibližuje okolnosti vzniku a průběhu stavby domu v letech 1928-1930. Dále navazují studie na téma Prostor vily Tugendhat a na téma Zahrada – přírodní rámec stavby. První kapitolu uzavírá příspěvek Torzo ohlížející se dívky od Wilhelma Lehmbrucka, věnovaný jedinému uměleckému dílu ve vile Tugendhat. Lehmbruckově soše z vily Tugendhat je věnována samostatná publikace TORSO. Umělecké dílo ve vile Tugendhat, která vyšla v září 2013 jako třetí svazek ediční řady SDC-VT.
Ve druhé kapitole nazvané DALŠÍ OSUDY DOMU jsou poměrně obsáhle zmapovány Válečné a poválečné osudy domu a jeho stavebníků a jsou zařazeny do dějinného kontextu tohoto období. Text Iniciativa Františka Kalivody o obnovu vily mapuje první snahy o obnovu vily v 60. letech 20. století, které probíhaly na pozadí společensko-politického uvolnění v socialistickém Československu, spojeného také s prvními odbornými zájmy o architekturu meziválečného období. Druhou kapitolu uzavírá text Obnova a rekonstrukce v letech 1981-1985, který přibližuje a koriguje tento donedávna neprávem negativně vnímaný moment ve stavební historii vily.
Třetí kapitola je věnována REHABILITACI DOMU v letech 2010-2012. V samostatných textech jsou zde přiblíženy Projekt obnovy a restaurace, Restaurátorské průzkumy vily Tugendhat, a dále pak Obnova a restaurace v letech 2010-2012, kde je popsána vlastní realizační fáze. Samostatné texty jsou věnovány také Mezinárodnímu poradnímu sboru expertů pro restaurování vily Tugendhat – THICOM a Péči o památku UNESCO.
Čtvrtá kapitola MATERIALITA STAVBY se věnuje v kratších textech s bohatým obrazovým doprovodem stěžejním restaurátorským profesím: Omítky, Kámen, Kovy a sklo, Technická zařízení, Dřevěné prvky, Nábytek, Koberce, Závěsy, Keramické obklady a dlažby a Sanitární technika.
Apendix publikace tvoří soupis hlavních Realizačních a dodavatelských firem včetně finančních nákladů na obnovu a restauraci domu. Texty mají bohatou obrazovou výbavu (celkem 370 vyobrazení), sestávající z archivních a současných fotografií, dokumentů, plánů apod. Publikace, věnovaná především odborné veřejnosti, je záměrně koncipována tak, že svým obsahem a obrazovou složkou zcela jistě zaujme i širší laickou veřejnost.