Od 3. března do 22. srpna 2010 probíhá v hlavní budově Muzea hl. města Prahy na Florenci repríza výstavy Jan Vaněk 1891-1962. Civilizované bydlení pro každého. Tento výstavní a publikační projekt, realizovaný v roce 2008 v Muzeu města Brna autorem Jindřichem Chatrným, poprvé souhrnně představuje životní a tvůrčí „příběh“ architekta Jana Vaňka.

Jan Vaněk svým dílem podstatně ovlivnil meziválečnou pokrokovou avantgardu v celé koncepci interiérové tvorby a nábytkového designu, a to nejen jako umělec a realizátor, ale také teoretik, publicista, pedagog a podnikatel. Spolupracoval s Le Corbusierem, Adolfem Loosem i Ludwigem Miesem van der Rohe. Vaňkova firma Standard bytová společnost (S.B.S.) téměř současně realizovala vnitřní vybavení Miesovy vily Tugendhat a Loosovy Müllerovy vily.

Výstava v Muzeu hlavního města Prahy má nové architektonické a grafické řešení s řadou exponátů, které nebyly z prostorových důvodů prezentovány při brněnské premiéře. Specielně pro pražskou reprízu vytvořil filmový režisér Tomáš Řehořek dokumentární pásmo „Životní a tvůrčí cesta Jana Vaňka v proměnách času“.

 

 

 

Jan Vaněk 1891–1962. Civilizované bydlení pro každého

„Věci jsou vytvářeny lidmi a pro lidi. Tím není řečeno málo. Naopak, až příliš mnoho, neboť je to veliké poslání a také velká odpovědnost.“
Jan E. Koula

Jan Vaněk patřil ke generaci umělců, kteří se přímo spolupodíleli na zrodu moderní designérské činnosti v jednotlivých výtvarných oborech a posléze v celé koncepci interiérové tvorby meziválečného období.  Přinesl do obsáhlého spektra nábytkové produkce nové tvůrčí pojetí, záměry a programy, a to nejen z pozice umělce a realizátora, ale také jako teoretik, publicista, typograf, pedagog a podnikatel. Každá tato životní „role“, více či méně úspěšná, tak měla nezpochybnitelný a dalekosáhlý význam pro utváření a naplňování nových idejí a směrů v této specifické oblasti lidské činnosti.
Jan Valerián Vaněk se narodil 13. ledna 1891 v Třebíči. Pocházel z rodiny majitele prosperující stolařské dílny. Motivován tradicí rodinného nábytkářského podnikání i přáním svého otce vystudoval C. k. odbornou školu pro zpracování dřeva v Chrudimi (1905–1909). Poté odešel do Německa, kde získával praxi v oboru u renomovaných nábytkářských firem. Po návratu v roce 1911 převzal třebíčský rodinný podnik, který reorganizoval a rozšířil pod názvem „Umělecko-průmyslové dílny“. Firma se v roce 1921 stala jednou z výrobních základen vznikajících Spojených uměleckoprůmyslových závodů (UP), v následujících letech největší nábytkové firmy v Československu a nositelky nejprogresivnějších trendů ve výrobě nábytku. Právě v tomto podniku Vaněk realizoval své návrhy základních prvků (knihovničky a sekretáře) přistavovacího nábytku, který stojí na počátku pozdějších slavných skladebných nábytkových sestav UP závodů.
V roce 1925 Vaněk opustil nejen pozici vrchního ředitele, ale i celou firmu a založil v průběhu následujících let zpočátku v Brně a od roku 1934 v Praze vlastní podniky spojené většinou s bytovým designem: S.B.S. Brno = Standard bytová společnost Brno, PMB Praha = Poradna moderního bydlení, DDZ Praha = Dílny pro dům a zahradu.
Aktivně se věnoval též vydavatelské činnosti. Vydávání periodika Bytová kultura (ročník 1924/1925) v české a rozšířené německé mutaci je u nás dodnes považováno za jeden z nejpokrokovějších počinů v prosazování moderních směrů zejména v oblasti interiérové tvorby. Jan Vaněk publikoval odborné stati, studie i komentáře v mnoha dalších časopisech a působil často také v jejich redakčních radách. Spolupracoval během let s řadou domácích a zahraničních osobností - Bohuslavem Fuchsem, Janem Kotěrou, Jaroslavem Gruntem, Adolfem Loosem, Le Corbusierem, Ludwigem Miesem van der Rohe, Bruno Paulem, Amédée Ozefantem, Waltrem Gropiem a dalšími.
Vaňkovy architektonické a urbanistické projekty, byť neprošel odborným studiem, byly tak zákonitým pokračováním jeho všestranné tvůrčí činnosti. Realizoval vzorové malometrážní domky v Černé Hoře (1925), v Brně (1925–1926) a obytnou kolonii v Rybitví (1939–1941). Navrhl adaptaci a přístavbu objektů dětského léčebného ústavu „Zdravá generace“ v Choceradech (1934–1935) a podílel se s Ferdinandem Fenclem na projektu Masarykova sanatoria v Dobříši, dodnes aktuální a dokonalé ukázce architektonického i interiérového pojetí stavby pro daný účel. Byl autorem urbanistické studie a realizace komplexu výrobních provozoven, včetně správní budovy Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Praze (Východočeské chemické závody, dnes firma Synthesia, a.s.) v Rybitví (1938–1941).
V letech 1939–1944 přednášel na Škole umění ve Zlíně, řešil architektonická pojetí i koncepce řady výstavních projektů pro pražské Uměleckoprůmyslové museum (1937–1941) a Baťovu zlínskou školu (1940–1944). Po válce se účastnil formování nové koncepce rozvoje a výroby podniků dřevozpracujícího průmyslu.
Životní a tvůrčí osudy Jana Vaňka se uzavírají 22. srpna 1962. Umírá tak člověk, jehož aktivita, vynalézavost a organizační schopnosti ovlivnily meziválečnou pokrokovou avantgardu a vlastní tvorba v oblasti hmotné kultury byla vždy zaměřena k potřebám co nejširších vrstev obyvatelstva v duchu jeho životního kréda „Pro dobré bydlení všem“.