Ukázka zavření spouštěcího okna proti onyxové příčce, které se jako jediné zachovalo až do 80. let původní – viz archivní fotodokumentace z poválečného období.

Likvidace jediného dochovaného původního zasklení u spouštěcího okna patří k nejdiskutovanějším momentům obnovy a rekonstrukce vily v 80. letech. To se zachovalo díky tomu, že bylo v době bombardování na sklonku druhé světové války celé spuštěno až k podlaze a bylo tak ochráněno proti tlakové vlně ve strojovně za pláštěm obvodové zdi. V projektu byl požadavek na opatrné vysklení této tabule a repasi rámové konstrukce a opětné vsazení této původní tabule zpět. „Když jsme přišli tenkrát na kontrolní den, pamatuji si to jako dneska, tak ta tabule tady nebyla, nebyly tu ani žádné střepy“. Takto doslova popsal Ing. Josef Janeček tehdejší situaci. Tato nenahraditelná ztráta, která je často dávána za vinu právě projektantům, byla definitivně rozluštěna teprve nedávno. Dle výpovědi jednoho ze zaměstnanců Stavebního podniku města Brna, který v 80. letech pracoval ve vile Tugendhat, bylo okno zničeno ve finální fázi stavby na příkaz investora. Bylo to odůvodněno tím, že „staré“ okno nebylo svým barevným nádechem a absencí dělící spáry „v souladu“ s novým zasklením, a proto bylo nové zasklení zahradního průčelí nutno „sjednotit“.