Hlavní obytný prostor, 30. léta

Vnitřní vybavení domu navrhl Ludwig Mies van der Rohe se svými spolupracovníky Lilly Reichovou a Sergiem Ruegenbergem. Nábytek byl převážně z trubkové a pásové oceli a z ušlechtilého dřeva (palisandr, zebrano, makassarský eben). Před onyxovou příčkou stála tři křesla „Tugendhat“ potažená stříbrošedou rodionovou látkou, tři křesla a taburet „Barcelona“ ve smaragdově zelené kůži, skleněný stolek a bílá lavice. Barevný akcent tvořilo lehátko s rubínově červeným sametovým potahem. Kolem kulatého jídelního stolu z černé leštěné hrušky, u prosklené mléčné stěny a v knihovně byly židle „Brno“ v provedení z trubkové oceli a potažené bílým pergamenem. U psacího stolu za onyxovou příčkou stála proti sobě dvě vyplétaná křesla typu „MR 20“. Většina kovového nábytku byla vyrobena v Německu (Berliner Metallwerke Josef Müller a Bamberg Metallwerkstätten). Vestavěný nábytek a část volného mobiliáře zhotovila brněnská firma Standard Bytová Společnost architekta Jana Vaňka, která souběžně realizovala část interiérů v pražské Müllerově vile od Adolfa Loose. Vaňkova firma zřejmě také osadila zaoblenou příčku z makassarského ebenu. „Do okrouhlé jídelny zkonstruoval Mies kulatý stůl s jednou kovovou nohou, která měla přesnou formu železných sloupů a byla zapuštěna do podlahy. Stolní deska byla z černého hruškového dřeva. Na její spodní straně byly kovové kolejnice na zvětšení stolu, takže bylo možno stůl dvojnásobně zvětšit.“

Výrazný podíl na koncepci a návrhu interiérů měla architektka a designérka Lilly Reichová. Spolupracovala s Miesem na výstavě německého Werkbundu „Bydlení“ na sídlišti Weissenhof ve Stuttgartu a na výstavě módy a hedvábí v Berlíně v roce 1927. Mezníkem v jejich společné tvorbě byly návrhy pro světovou výstavu v Barceloně v roce 1929. Pro Miesův dům ve Weissenhofu vytvořila Reichová zařízení bytu, kde podlahové plochy byly pokryty linoleem v červené, modré a bílé barvě a jednotlivé prostory byly odděleny lehkými závěsy, které regulovaly osvětlení interiéru. Princip „plynoucího“ prostoru z výstav v Berlíně a v Barceloně byl pak plně aplikován v brněnské vile. Výběr materiálů a barevnosti textilií byl plně v kompetenci Lilly Reichové. „Všechny kombinace barev dlouho zkoušel Mies na místě společně s paní Lilly Reichovou. K tomu patřily samozřejmě také závěsy a koberce: před onyxovou příčkou ležel ručně tkaný koberec ze světlé přírodní vlny, za onyxovou příčkou ležel rovněž ručně tkaný koberec z hnědé přírodní vlny. V knihovně a pod křídlem byly perské koberce, které jsme si sami vybrali. Stejně pečlivě byla přizpůsobena zvláštní čerň šantungového závěsu před zimní zahradou k černému sametovému závěsu visícímu vedle a k stříbrošedému šantungovému hedvábí u čelní stěny. Mezi vstupem a knihovnou visel bílý sametový závěs, takže tuto část obytného prostoru bylo možno zcela uzavřít a vytvořit tak intimní prostor k posezení. Také nábytek v horních místnostech byl navržen se stejnou péčí.“ Lilly Reichové je připisováno autorství vitríny na knihy za psacím stolem v pokoji Fritze Tugendhata – psací stůl u okna a za ním nízká knihovna je typickou kompozicí interiéru a la Lilly. Je zřejmě také autorkou bílého bufetu s tmavým zasklením v hlavním obytném prostoru, jehož konstrukce reflektuje princip ocelového nosného systému domu.

Tvůrčí podíl Sergia Ruegenberga není jednoznačný. Z jeho ruky pochází řada kresebných návrhů domu včetně interiérů. Mies jej např. pověřil, aby pro barcelonský pavilon vyvinul vhodné křeslo, jehož předlohou byl již Miesem navržený taburet. Existuje řada Ruegenbergových skic, na nichž lze vysledovat i tvar křesla „Tugendhat“.

Jediným uměleckým dílem v interiéru byla plastika dívčího torza od Wilhelma Lehmbrucka z roku 1913. Po konzultaci s Miesem byla vybrána namísto původně zamýšlené sochy od Aristida Maillola a Tugendhatovi si ji velmi oblíbili.