Fritz Tugendhat (1895-1958) a jeho žena Greta, rozená Löw-Beerová (1903-1970), pocházeli z židovských německých rodin průmyslníků a obchodníků, kteří v Brně žili již po několikátou generaci.

Löw-Beerovi byli na Moravě usazeni od 17. století a v období mezi světovými válkami měli podstatný podíl na industrializaci Československa. Na území někdejší Rakousko-Uherské monarchie vlastnili a provozovali řadu textilních továren, cukrovarů a cementáren. K nejznámějším patřily továrny na výrobu vlněných látek v Brně a v nedaleké Svitávce, kde měli Löw-Beerovi dvě rodinné vily (tzv. Malou vilu si dal v roce 1906 postavit Gretin otec Alfred Löw-Beer podle projektu Josefa Nebehostenyho). Greta Löw-Beerová se po přerušení národohospodářských studií ve Vídni provdala v roce 1922 za průmyslníka Hanse Weisse. Nepříliš šťastné manželství, které se po šesti letech rozpadlo, trávila Greta převážně v Německu. Zde se také seznámila se současným uměním a architekturou. „Často jsem přicházela do domu, který Mies van der Rohe postavil pro obchodníka s uměním Perlse, ale tehdy bydlel v domě historik umění Eduard Fuchs. Dům byl ještě postaven konvenčně, ale díky trojici prosklených dveří byl již obytný prostor otevřen do zahrady a měl přehledné rozdělení na různé životní a obývací sféry. Pak na mě silně zapůsobilo sídliště ve Weissenhofu.“ 

Tugendhatovi neměli vlastní podniky, ale byli spolumajiteli brněnských vlnařských továren Feldhendler et Co. a Max Kohn. Věnovali se hlavně obchodu se suknem. Fritz Tugendhat chtěl původně studovat medicínu. Na textilní výrobě ho jako nepříliš nadaného obchodníka zajímala spíše technická stránka a navrhování kvalitních látek.

Brzy po rozvodu se Greta provdala za Fritze Tugendhata, kterého znala již prakticky od dětství. Oba se rozhodli, že se trvale usadí v Brně a ještě před sňatkem požádali Ludwiga Miese van der Rohe o projekt rodinného domu. Kontakt s architektem jim zprostředkoval zřejmě Eduard Fuchs nebo Miesova spolupracovnice Lilly Reichová, která navštěvovala společnost ve Fuchsově domě. Tehdy již renomovaného umělce toužila oslovit především paní Greta a manžel ji podpořil. „Velice jsem si přála mít moderní prostorný dům s jasnými a jednoduchými tvary. Můj muž se přímo děsil pokojů, plných figurek a deček, jak je znal z dětství.“ Mies přijel do Brna v září 1928 a okouzlen exkluzivní stavební parcelou, která skýtala nádherný výhled na historické panorama Brna, zakázku přijal. Překvapen vysokou úrovní brněnské architektury a stavitelství pak neváhal realizaci svěřit do rukou zdejší stavební firmy. Lokalita v brněnské rezidenční čtvrti Černá Pole byla předem daná, neboť pozemek byl součástí Gretiny rodičovské, tzv. Löw-Beerovy vily. Otec jej dceři daroval v březnu 1929 a stavbu jejího nového domu také financoval. V dubnu 1929 požádala Greta Tugendhatová o stavební povolení, které dostala až v říjnu téhož roku. Již v létě 1929 však brněnská stavitelská firma bratří Artura a Mořice Eislerových začala se stavbou domu, která byla hotova za čtrnáct měsíců. Po dokončení interiérů se rodina v prosinci 1930 mohla nastěhovat. Tugendhatovi žili v domě se třemi dětmi, Hanou (Gretina dcera z prvního manželství), Ernstem a Herbertem do května 1938. Před hrozbou vypuknutí války odjeli do Švýcarska a v lednu 1941 pak do Venezuely, kde se v Caracasu narodily dcery Ruth a Marie-Daniela.

V roce 1969 hovořila Greta Tugendhatová v Brně o okolnostech a průběhu stavby vily. Pro historiky umění a teoretiky architektury je tento projev jedinečným pramenem pro poznání domu. Pro milovníky umění je to působivé osobní sdělení ženy, která umožnila, snad i bezděky, vznik výjimečného uměleckého díla, s nímž se dokonale ztotožnila a ve kterém byla uskutečněna její představa o svobodě.