V rámci badatelské činnosti Studijního a dokumentačního centra byl pořízen audiovizuální záznam výpovědi Ing. Josefa Janečka o okolnostech projektu a realizace obnovy a rekonstrukce vily v letech 1981-1985, který byl pořízen přímo ve vile Tugendhat.

Projekt obnovy a rekonstrukce v 80. letech byl zpracován ve Státním ústavu pro rekonstrukce památkových města a objektů (SÚRPMO) Brno v letech 1981-1982. Projekční tým (Ing. arch. Jarmila Kutějová, Ing. Josef Janeček, Ing. arch. Adéla Jeřábková) vedl Ing. arch. Kamil Fuchs, CSc. (1930–1995), syn významného brněnského architekta Bohuslava Fuchse. Investor, kterým byl odbor vnitřních věcí Národního výboru města Brna, stanovil jasné zadání: dům má po obnově a rekonstrukci sloužit k reprezentaci města a k občasnému ubytování hostů. Veřejnost byla jednoznačně vyloučena. Nezpracovávaly se stavebněhistorické, restaurátorské ani jiné průzkumy. Jako jediný zdroj informací sloužily projektantům archivní plány a fotografie ze sbírek Muzea města Brna.
Hlavní ambicí projektu bylo dostat vilu do solidního stavebnětechnického stavu a zachránit ji tak do dalších let. Zcela zásadně je třeba oddělit práci projekčního týmu a vlastní realizaci. Investor již v předstihu bez projektové přípravy provedl dílčí odstrojení stavby, při kterém byly zničeny některé původní prvky, a poté během stavebních prací často velmi striktně doslova vetoval projekt a vyžadoval náhradní řešení. Problematické bylo i působení Stavebního podniku města Brna, hlavního dodavatele stavby.
Dům neměl žádné statické defekty kromě terasy se schodištěm do zahrady, která byla již při stavbě vily nedostatečně založena. Subtilní ocelové konstrukce skleněných výplní v hlavním obytném prostoru, ale i ocelové rámy oken a dveří v ložnicovém patře vykazovaly značnou míru koroze, způsobenou velkými tepelnými mosty a kondenzací. Byly však jen důkladně očištěny, repasovány a opatřeny tehdy běžně dostupným nátěrem. Možnost dodávky velkoplošných skel ze zahraničí investor zamítl a zasklení provedl ze dvou kusů se střední dělící spárou zatmelenou silikonovým transparentním tmelem. Jediné dochované okno proti onyxové příčce muselo být na příkaz investora zničeno v dokončovací fázi stavby, neboť svou barvou a absencí dělící spáry nebylo „v souladu“ s novým zasklením. Původní linoleum značky DLW nahradilo domácí PVC. Zaoblená příčka z makassarského ebenu u jídelny byla zajištěna z kratšího výškového rozměru a tato diference se proti vůli projektantů vyřešila úpravou s vysokým soklem s nevhodným podélným dýhováním. Dochované sanitární předměty v koupelnách a WC a také radiátory z velké části demontovala již před zahájením projektových prací vlastní stavební četa investora, který o jejich zachování in situ ani o uskladnění nebyl ochoten diskutovat. V obou strojovnách spouštěcích oken se zachovaly původní nosné konstrukce, demontované pohonné jednotky byly nově doplněny. Strojovna vzduchotechniky zůstala téměř v původním stavu, dodaly se pouze prvky, které chyběly k funkčnosti systému. Původní kotelna na koks se přeměnila na výměníkovou stanici napojenou na venkovní teplovod. Horní obytná terasa byla nově předlážděna, repliky dlaždic zhotovené ze stejných frakcí kameniva se odlily do přesných forem a položily se podle původní kladečského plánu. Travertinové sokly a hlavy zábradlí horní terasy jsou původní, stejně tak i konstrukce lavice. Z části autentické oplocení bylo doplněno. Nově provedená střecha má živičnou krytinu. Poškozené části venkovních omítek byly nahrazeny v originální struktuře s fasádním nátěrem na silikátové bázi v bílé barvě, vnitřní omítky byly šetrně opraveny a opatřeny výmalbou v bílé barvě.
V roce 2001 zpracoval tým odborníků pod vedením Karla Ksandra stavebněhistorický průzkum objektu. V letech 2003-2005 zde vedl restaurátorské průzkumy profesor Ivo Hammer, manžel nejmladší dcery stavebníků vily, profesorky Daniley Hammer-Tugendhatové. Z těchto průzkumů a z pečlivého prostudování dokumentace z let 1981-1982 vyplynulo, že projekt byl na tehdejší dobu vysoce profesionální. Vlastní realizace pak proběhla v rámci soudobých finančních, technických, materiálových a technologických možností.