Löw-Beerovy vily ve Svitávce

Dagmar Černoušková – Iveta Černá, Velká Löw-Beerova vila a Malá Löw-Beerova vila ve Svitávce. In: Jan Sedlák (ed.), Slavné vily Jihomoravského kraje, 

V letech 1900-1902 byla ve Svitávce (cca 40 km severně od Brna) firmou Moses Löw-Beer vybudována podle anonymního projektu tzv. Velká vila v duchu zámecké secesní stavby s barokními a klasicizujícími prvky. Na dohled od ní, v rozlehlém parku, si dal v roce 1906 otec Grety Tugendhatové, Alfred Löw-Beer, postavit tzv. Malou vilu podle projektu brněnského stavitele Josefa Nebehostenyho. Ve Velké vile navrhl v polovině 30. let 20. století architekt Rudolf Baumfeld pro Fritze Löw-Beera, bratrance Grety Tugendhatové, byt v duchu „domácího muzea“ pro jeho sbírky asijského umění (dochováno jen ve fragmentech). Ve Velké vile sídlí nyní Úřad městyse Svitávka, Malá vila je v soukromém majetku. Oba objekty jsou zapsány v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek. 

VELKÁ LÖW-BEEROVA VILA, anonym, 1900-1902, Svitávka 166

V letech 1900 – 1902 byla vybudována firmou Moses Löw-Beer ve Svitávce tzv. Velká vila. Byla zde tehdy soustředěna podstatná část textilní výroby židovské průmyslnické rodiny Löw-Beerů, která se na Moravě usadila už v 17. století a výrazně se podílela na industrializaci tohoto kraje od počátku 19. století až do vypuknutí 2. světové války. Do Svitávky přišli Löw-Beerovi na přelomu 17. a 18. století z Boskovic a koupili zde dolní mlýn s valchou. Na místě valchy vybudoval Moses Löw-Beer v roce 1839 přádelnu vlny a tovární areál v prostoru vymezeném soutokem řeky Svitavy a potoka Sebránek se dále rozrůstal. V roce 1853 převzali firmu synové Max, Josef a Šalamoun a v roce 1858 získali oprávnění k výrobě vlněného zboží. Další továrny měli Löw-Beerovi v nedalekém Rozhrání, v Alžbětině údolí v Brněnci, v Jimramově, v Brně na Čechyňské a na Václavské ulici, ale i v Zaháni, v Německu a v Rakousku.  Rodokmen široce rozvětvené rodiny Löw-Beerů není ještě zcela zpracován, podobně jako prameny k historii jejich nemovitostí ve Svitávce. Naprosto výjimečné je proto svědectví zdejší rodačky Heleny Klemšové (1921-2003), která jako dcera hospodyně a správce prožila ve Velké vile své dětství a mládí. Důvěrně tak znala nejen život rodiny Löw-Beerů, s jejichž dětmi vyrůstala, ale i obě jejich tamní sídla. V tzv. Velké vile bydlel Benno Löw-Beer (nar. 1874) s manželkou Hansi a třemi dětmi: Marií, Fritzem a Ernstem. Fritz Löw-Beer s rodinou utekl hned v březnu 1939 do Anglie a později do USA, kam posléze přijeli i Ernst a Marie. Dále zde bydlel Rudolf Löw-Beer (nar. 1865) s manželkou Editou. Jejich dcera Helena odjela do USA a žila v New Yorku a syn Pavel ve Vídni. Mnozí z rodiny Löw-Beerů i z dalších s nimi spřízněných rodin během 2. světové války zahynuli v koncentračních táborech. Po roce 1945 byl jejich veškerý majetek znárodněn. Továrna ve Svitávce byla začleněna do n. p. Moravskoslezské vlnařské závody a po roce 1948 pod. n. p. Vlněna. Pozdější podnik Vlna s. r. o. Svitávka po roce 2000 zanikl.

Autor návrhu Velké vily není doposud znám. Téměř zámecký charakter secesní stavby s barokními a klasicistními prvky se promítá v celkové hmotě i měřítku, na průčelích a v dispozici, ale i v uspořádání rozlehlého parku, kde byla v roce 1906 postavena ještě tzv. Malá vila. Součástí areálu byl skleník, včelín, kuželna, garáže a později i tenisový kurt a koupaliště. Od okrasného parku byla oddělena užitková zahrada s ovocnými stromy a zeleninovými záhony. V parku byly vedle řady vzácných dřevin hlavně magnólie a sakury. Před vilou stál dřevěný altán a za ní slaměný japonský domeček. Ve skleníku se pěstovaly výhradně květiny, hlavně růže a primule. Löw-Beerovi měli ve Svitávce také svůj vlastní grunt s polnostmi a hospodářstvím. Zdejší produkty a ovoce a zeleninu využívala také část rodiny usazená v Brně, včetně spřízněné rodiny Tugendhatovy. Dispozice objektu na obdélném půdoryse je řešena jako podélný dvoutrakt. V ose předního traktu je situován portikus se vstupním vestibulem s noblesním mramorovým schodištěm, které ústí do obrovské haly s reprezentativním dřevěným schodištěm do patra. Ve vestibulu bylo sousoší andělů, kteří drželi lampióny osvětlující schodiště, dále socha ženy v životní velikosti, palmy a množství květin. Stěny v hale byly potaženy zeleným, stříbrem protkaným brokátem a byl zde krb, kulečník, šachový stolek, zelená kožená křesla a brokátem potažená lavice. V pravé části dispozice přiléhal k hale velký „čínský“ pokoj s arkýřem. Vedle byla knihovna s tisíci svazky a hostinský pokoj se starožitným nábytkem. Dále navazovala jídelna s velkým stolem, vitrínami s nádobím, stolkem a křesly a s nádherným perským kobercem s růžovými růžemi na šedém podkladu. V obývacím pokoji byl klavír a dvě menší knihovny s posezením. V levé části dispozice byla ložnice s arkýřem, v němž byl psací stůl, a na ni navazovala koupelna. V patře byla kuchyň a velký pokoj Ernsta Löw-Beera. Sousední budoár s klavírem byl zařízen „růžovým“ nábytkem.  Jídelna zde byla moderně zařízená a ve dvou dětských pokojích se odbývaly veškeré domácí aktivity dětí. Všude byly obrazy.

V letech 1934-35 si dal ve Velké vile nově upravit byt Fritz Löw-Beer podle projektu vídeňského architekta židovského původu Rudolfa Baumfelda (1903-1988), který spolupracoval s brněnským architektem Ernstem Wiesnerem. Jeho prostřednictvím se asi Baumfeld spřátelil s Fritzem a  Ernstem Löw-Beerovými, kteří mu ve Svitávce poskytli úkryt na útěku před nacismem. Pro Fritze Löw-Beera upravil zřejmě mj. interiér „čínského“ pokoje v duchu jakéhosi soukromého muzea, jídelnu a také někdejší Ernstův pokoj v patře. Fritz Löw-Beer (1906-1976) byl jedním z prvních sběratelů východoasijského umění na Západě. Tato jeho záliba se patrně promítla i v úpravě okrasné zahrady kolem Velké vily, kde byly vysazeny magnólie a sakury pocházející z Číny a konvenoval jí i „lusthaus“ ve formě slaměného japonského domečku za vilou. Na konci 30. let se Fritzovi podařilo sbírku vyvézt z Československa přes Holandsko do USA. Proslulý je mj. jeho soubor čínských laků, který patří od roku 1978 k nejhodnotnějším sbírkám Linden-Muzea ve Stuttgartu. Pro Ernsta Löw-Beera navrhl Rudolf Baumfeld rovněž v letech 1934-35 s architektem Norbertem Schlesingerem (1908-1980), s nímž sdílel ve Vídni společnou kancelář, vilu na Kalvodově ulici v Brně-Pisárkách. Není vyloučeno, že inspiraci k této velkorysé a noblesní stavbě s moderním technickým zázemím poskytla vedle vídeňské vily od Josefa Franka také brněnská vila jeho sestřenice Grety Tugendhatové od Ludwiga Miese van der Rohe. Velká vila je zapsána v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek s rejstříkovým číslem 11389/7-8698.

LITERATURA

Aron und Jacob Löw-Beer´s Söhne. K. K. Priv. Elisenthaler Spinnfabrik Elisenthal, Brünnlitz, Brünn und Rössrein, Die Gross-Industrie Öesterreichs, Bd. 4., Wien 1898, s. 117-118. - Karel Menšík-Jaroslav Vodička, Vila Tugendhat Brno, Brno 1986. s. nestr.. Matthias Boeckl (Hrsg.), Visionäre und Vertriebene. Österreichische Spuren in der modernen amerikanischen Architektur, Wien 1995, s. 255-262, 328-329. – Daniela Hammer-Tugendhat-Wolf Tegethoff (Hrsg.), Ludwig Mies van der Rohe. Das Haus Tugendhat, Wien-New York 1998, s. 11. - Jaroslav Bránský, Židé v Boskovicích, Boskovice 1999. - Luděk Navara, Za rozmachem byli velmi často Židé, MF DNES, Jižní Morava, 27. ledna 1999 - Potomek zakladatelů svitávecké fabriky oslavil devadesáté narozeniny ve Svitávce (šeb), Regionální noviny Boskovicka, roč. XI., č. 29, 2000, s. 4. - Kolektiv autorů, Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III. díl (P-S), Praha 2003, s. 613-614. - Milan Myška a kolektiv, Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století, Ostrava 2003, s. 283-284. - Monika Kopplin (Hrsg.), Im Zeichen des Drachen. Von der Schönheit chinesischer Lacke (katalog výstavy ze sbírek Fritze Löw-Beera), Stuttgart 2006. - Jan Sedlák (ed.), Slavné brněnské vily, Praha 2006, s. 27-28, 82, 103-105. - Pavel Zatloukal, Brněnské architektura 1815 – 1915. Průvodce. Brno 2006, s. 131, 162. - Lukáš Fasora, Spinnfabrik Aron und Jakob Löw-Beer´s Söhne in Brünn, Das k. u. k. Archiv, Wien 2007, s. 1. - Pavel Krejcar, Městys Svitávka, Boskovické noviny, roč. III., č. 3, březen 2007, s. 6 

MALÁ LÖW-BEEROVA VILA, Josef Nebehosteny, 1906, Svitávka 197

Nedlouho po dostavbě tzv. Velké vily byla na dohled od ní v přilehlém parku vybudována tzv. Malá vila. Jejím stavebníkem byl Alfred Löw-Beer (1872-1939), bratr Benna a Rudolfa. Tito tři bratři se oženili se třemi sestrami Wiedmannovými. Benno s Hansi a Rudolf s Editou a s rodinami bydleli ve Velké vile, Alfred s Marianne a s dětmi Maxem, Gretou a Hansem v Malé vile. Asi počátkem roku 1906 ji navrhl brněnský městský stavitel Josef Nebehosteny (povolení starosty obce V. Cetkovského na původní výkresové dokumentaci je z 27. 2. 1906). Rodák z Vídně, Josef Nebehosteny (1852-1921), praktikoval krátce po studiích u vídeňského stavitele Wasserburgera a pak jako inženýr u Jižní dráhy. Později pracoval u Ferdinanda Fellnera a Heinricha Helmera, kteří se proslavili především návrhy a realizacemi řady divadelních budov v celé monarchii, včetně tzv. Starého divadla v Brně. V roce 1883 si zřídil vlastní firmu v Brně na Křenové ulici a v letech 1901-07 zastával dokonce funkci prvního vicepresidenta Moravské živnostenské komory. Josef Nebehosteny proslul zejména projektem a realizací budovy hlavního brněnského nádraží  z let1902-04. 

Třítraktová dvoupodlažní stavba se sníženým přízemím a kýlovou střechou na půdorysu čtverce má charakter příměstského letohrádku usazeného do půvabného přírodního rámce okolního parku. Vnější konkávně modelované schodiště s terasou ústící do haly dává zde již navenek tušit noblesu, která je v sousední Velké vile ukryta ve vstupním vestibulu. V hale s krbem stál kulatý stůl, proutěná křesla a velká knihovna. Po pravé straně haly byl hostinský pokoj a po levé straně obývací pokoj s mahagonovým vyřezávaným nábytkem, knihovnou a klavírem. Na něj navazovala jídelna s letní terasou, s velkým stolem uprostřed a s příborníky, servírovacími stolky a se stojacími hodinami. Za ní byl office se dvěma příborníky a pracovním stolem, kam ústil výtah z kuchyně. V levém zadním koutě dispozice byla ložnice, na kterou navazovala  koupelna a malý pokojíček pro vychovatelku, kde se většinou šilo, žehlilo apod. V pravém zadním koutě dispozice až k vnitřnímu dvouramennému schodišti byly situovány dva dětské pokoje. Ve sníženém přízemí byla velká a malá kuchyně, pokoj kuchařky, prádelna a sklady potravin. Prádelna sloužila i jako tělocvična s příslušným nářadím. V parku za Malou vilou bylo později vybudováno koupaliště s bazénem, který se napouštěl vodou z továrny a v zimě sloužil jako kluziště.

Pouhých sedm let po dostavbě Malé vily ve Svitávce, v roce 1913, koupil Alfred Löw-Beer od dědiců továrníka Moritze Fuhrmanna vilu s obrovským pozemkem na ulici Sadové (nynější Drobného) 22 v Brně. Horní část pozemku při ulici Černopolní daroval Alfred Löw-Beer v roce 1929 své dceři Gretě po jejím sňatku s Fritzem Tugendhatem na stavbu rodinného domu, který novomanželům navrhl architekt Ludwig Mies van der Rohe. Alfred Löw-Beer také stavbu vily, která později proslula jako jedna z neslavnějších realizací světové architektury 20. století, sám financoval. Vlastní secesní vilu, kterou vybudoval v letech 1903-04 Moritz Fuhrmann snad podle projektu vídeňského architekta Alexandra Neumanna, si nechal Alfred Löw-Beer zřejmě v polovině 30. let upravit. Řada prvků včetně technického zázemí v Löw-Beerově vile na Drobného ulici nese rukopis architekta Rudolfa Baumfelda, který v té době pracoval pro Fritze Löw-Beera ve Velké vile ve Svitávce. Není vyloučeno, že tyto úpravy proběhly paralelně a že mohou souviset také s další časově shodnou realizací, a to s novostavbou brněnské pisárecké vily Gretina bratrance Ernsta Löw-Beera, navrženou Rudolfem Baumfeldem a Norbertem Schlesingerem. V Malé vile ve Svitávce později bydlel Alfredův syn Max Löw-Beer (nar. 1902) se ženou Editou a dětmi Margaret a Františkem. Často sem jezdila i jeho sestra Greta Tugendhatová s rodinou.

Löw-Beerovi vybudovali ve Svitávce nejen továrnu a dvě velkolepé rodinné vily. Pro své zaměstnance zde postavili i úřednické a dělnické domky a pro jejich děti zřídili mateřskou školku s bezplatným stravováním. Vždy na vánoce byly děti obdarovány hračkami, cukrovím a ovocem. Chlapci dostali obleky a děvčata buď šaty nebo kabát, na které Löw-Beerovi dodali látky a nechali je ušít v konfekci. Kvalitními vlněnými látkami byli každoročně obdarováváni i zaměstnanci. Po roce 1945 sloužily obě vily ve Svitávce nejrůznějším účelům a jejich vnitřní vybavení, které zde Löw-Beerovi zanechali, postupně zmizelo nebo bylo zničeno. Ve Velké vile sídlí v současnosti Úřad městyse Svitávka, Základní umělecká škola a knihovna. Malá vila je v soukromých rukou a slouží jako rodinný dům s privátní lékařskou praxí. Malá vila je zapsána v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek s rejstříkovým číslem 11416/7-8697.

LITERATURA

viz Velká Löw-Beerova vila