30. 6. – 30. 8. 2020
V době dechberoucí kvality současných digitálních fotoaparátů můžeme mezi fotografy vnímat čím dál silnější tendence vracet se ke kořenům média a pracovat s technologiemi, které neomračují svými obrazovými kvalitami, ale zaujmou naopak svojí syrovostí a nedokonalostí. A nejen to. Mnozí se totiž nesnaží docílit pouze vizuálního efektu (to by stejně dobře šlo také v počítači), ale ještě více potřebují fyzický kontakt s výrobou fotografie, tedy prožitek, který je nenahraditelný. Kurzy historických fotografických technik tak jsou přeplněné, zájemci se snaží zvládnout techniky 19. století, jako byl mokrý kolodiový proces, kyanotypie, slané papíry a mnoho dalších. Tento trend se nevyhnul ani etablovaným umělcům, kteří, zmámeni rukodělnou prací, velmi bláhově printují celé své archivy například pomocí ušlechtilých tisků. Jedním dechem je třeba dodat, že jen málokomu se podařilo využít nabytých znalostí opravdu kreativně a většina výsledků je spíše rozpačitých.
Jihlavskému autorovi Pavlu Piňosovi učarovala fotografie zhotovovaná pomocí dírkové komory, tedy fotoaparátu bez objektivu. Práci s camerou obscurou se věnuje roky. Především se ale pravidelně účastní fotografických workshopů ve vile Tugendhat, kde se pod vedením zkušených fotografů Gabriely Kolčavové a Romana France může s touto technikou seznámit široká veřejnost. Jaksi samozřejmě se tím Pavlu Piňosovi stalo specifické prostředí vily jedním ze zásadních námětů, časem snad až posedlostí. Je amatérem v pravém slova smyslu, tedy člověkem milujícím svoji „práci“, a tento zápal dokázal přenést na celou rodinu. Svět současného umění ho trápit nemusí, a svoje fotografie si tak může dovolit hodnotit slovy dnešním profesionálům (bohužel) téměř zapovězenými jako: „tuto fotku mám moc rád“, „ta se mi pořád moc líbí“. Jistě, být referenčním bodem své vlastní tvorby je poněkud ošidná záležitost, ale úskalí s tím spojená lze korigovat pokorou, střízlivostí a otevřeností. Tu Pavel, myslím, má, což dokazuje také fakt, že výstava Lensless je vlastně jeho první větší prezentací po přibližně sedmi letech soustavné práce.
Za tu dobu se jeho archiv naplnil množstvím poměrně rozdílných fotografií, a to jak ve smyslu záběru a kompozice, tak co do použité techniky. Fotoaparáty si sestavuje sám, buď ze starých „vykuchaných“ přístrojů, nebo třeba z prosté krabice. To je i případ osmadvacetidírkové camery obscury, jež dává velmi specifický a vizuálně atraktivní výsledek. Rád používá netradiční filmy i papíry.
Luxusní architekturu vily zachycuje často tak trochu voyeursky. Nesnímá jen místa, která tato památka běžně „nastavuje“ při prohlídkách turistům, ale klade své fotoaparáty do prostoru jako pastičky na myši, nechává fotoaparát dlouhé minuty exponovat snímek v neotřelých polohách a perspektivách a s napětím čeká na výsledek. Podporuje tím už tak dost netradiční vizuální efekt, jehož lze s dírkovou komorou dosáhnout. Výsledný obraz je deformovaný perspektivou, nedokonalostí zvolené techniky a úhlem záběru najednou. Zájem o techniku a její ovládnutí propojuje celou jeho práci.
Výstava Lensless představuje výběr z doposud nezveřejněné a nepublikované tvorby Pavla Piňose, jež byla zároveň pořízena ve vile Tugendhat. Ukazuje, že i na této všeobecně známé stavbě je stále co objevovat a že jedna její prohlídka ani zdaleka nestačí k jejímu pochopení. Je třeba více času k porozumění, že i zdánlivě málo (a to jak v případě fotografie, tak architektury) může mít své nezaměnitelné kouzlo.
Lukáš Bártl
Autor fotografií: Pavel Piňos
Kurátor: Lukáš Bártl
Kurátorky za vilu Tugendhat: Lucie Valdhansová, Barbora Benčíková, Ludmila HaasováGrafika: Ateliér Židlický
Jazyková korektura: Kateřina Havelková Štěpančíková
Překlad: Stephan von Pohl
K výstavě vznikla speciální kolekce pohlednic, které jsou k zakoupení v bookshopu vily Tugendhat.
Výstavu připravilo Studijní a dokumentační centrum vily Tugendhat a byla realizována s finanční podporou MK ČR. Výstava je součástí programu oslav Vila Tugendhat 90, nad nímž přijala záštitu Česká komise pro UNESCO.
