Správce vily Tugendhat

Muzeum města Brna – instituce, která už při svém zrodu dostala do vínku péči o kulturní dědictví svého města – má více než stoletou tradici. 

Slavnostní otevření městského muzea se konalo v neděli 18. září 1904 u příležitosti desátého jubilea úřadování brněnského starosty Augustina rytíře Wiesera. Muzeum bylo umístěno v historických prostorách bývalého domu moravských stavů (dnešní Nové radnice) a navázalo zde na dřívější instalaci městské galerie, vzniklé na počátku roku 1896 z odkazu významného brněnského měšťana Heinricha Gomperze, která se tak stala součástí muzea. O zřízení vlastního městského muzea rozhodl obecní výbor města Brna už 20. března 1900, přestože na území města už po několik desetiletí působily dvě další muzejní instituce – Františkovo, pozdější Moravské zemské muzeum (zal. 1817) a Uměleckoprůmyslové muzeum (1873). 

Slibný počáteční rozvoj nového muzea přibrzdila první světová válka a bez problémů nezůstalo ani následující období, v němž moderní Brno prožívalo mohutný rozmach. V polovině třicátých let muselo muzeum opustit své původní prostory vzhledem k rekonstrukci areálu Nové radnice pro potřeby magistrátu a nalezlo útočiště v méně vhodném prostředí tzv. městského dvoru na Šilingrově náměstí. Tehdy také došlo ke sloučení muzea s městským archivem – definitivně se obě instituce osamostatnily až v roce 1948. Jistou stagnaci a škody způsobené událostmi druhé světové války se postupně dařilo překonávat a už během padesátých let můžeme zaznamenat postupný nárůst muzejní práce i jejího ohlasu u veřejnosti. 

Zásadní zlom pro rozvoj muzea pak přineslo jeho přestěhování na významnou brněnskou památku hrad Špilberk v roce 1960. Také postupný nárůst počtu kvalifikovaných odborných i technických pracovníků se zákonitě odrazil na rozsahu i kvalitě muzejní činnosti, v růstu muzejních sbírek, v nových výstavách a expozicích i v dalších formách vědecké, odborné a kulturní práce. Ani problémy vyvolané mnohaletou rozsáhlou (a dosud ne zcela dokončenou) rekonstrukcí sídla muzea Špilberku po roce 1984 na tom nemohly příliš změnit. 

Specifikem sbírek Muzea města Brna je sbírka vztahující se k dějinám architektury. Zahrnuje období od 12. století až po současnost, její těžiště spočívá v období 20.-30.let 20. století. Sbírka se skládají z několika relativně samostatných celků, souvisejících úzce s historií brněnské architektury a urbanismu. 

K nejcennějším a nejvíce frekventovaným sbírkovým fondům patří soubor autentických dokladů, které dokumentují vývoj meziválečné architektury v Brně, v jeho okolí i v dalších našich a zahraničních lokalitách. Sbírka se začala formovat v roce 1962 jako dokumentační středisko výstavby města Brně po roce 1945. Koncentrace staveb z 20. a 30. let v Brně, z nichž mnohé  začínaly chátrat nebo byly přestavovány, si vynutila časový posun v činnosti oddělení. Práce se proto zaměřila na sběr plánové dokumentace, shromažďování studií, fotografií včetně negativů, písemností, modelů staveb a dalších dokladů, které souvisely s architekturou meziválečného období. V poslední době se těžiště sbírkotvorné činnosti zaměřuje na získávání dokladů tvorby architektů mladší generace. K nejčetnějším sbírkovým fondům patří soubory k tvorbě architektů Bohuslava Fuchse, Arnošta Wiesnera, Jindřicha Kumpošta, Jiřího Krohy, Jana Víška, Jana Poláška, Bedřicha Rozehnala a dalších autorů.